Brusné kotouče nejsou univerzální nástroje. Liší se podle toho, jaký typ práce mají zvládnout a jakému zatížení budou vystaveny.
Zásadní rozdíl je mezi kotouči určenými pro rychlé broušení a kotouči pro dokončování povrchu. V prvním případě je důležitý výkon a schopnost zvládnout zatížení, ve druhém přesnost a kvalita výsledné plochy.
Dalším faktorem je obráběný materiál. Konstrukční ocel, nerez nebo pevnostní slitiny reagují při broušení odlišně – liší se tvorbou tepla, odporem i způsobem opotřebení nástroje. Kotouč, který funguje při běžné oceli, se může při práci s nerezem přehřívat a ztrácet účinnost.
Výběr proto vždy vychází z konkrétního použití, a ne pouze z obecného označení produktu.
Chování brusného kotouče je výsledkem kombinace několika faktorů. Tyto vlivy působí současně a nelze je oddělit.
Rozhodující roli hraje:
Změna v jedné oblasti se okamžitě projeví v ostatních. Vyšší přítlak zvyšuje zatížení i teplotu, nedostatečná stabilita stroje vede k vibracím, které ovlivní kvalitu povrchu i životnost kotouče. Výsledek proto vždy vzniká kombinací těchto podmínek.
Keramické brusivo je navržené pro situace, kde běžné typy brusiva přestávají stačit. Jeho princip se liší způsobem opotřebení.
U klasických brusiv dochází postupně k otupení zrna. Keramické zrno se při zatížení kontrolovaně mikro-láme. Tím dochází k průběžnému odkrývání nových řezných hran, které zachovávají schopnost odebírat materiál i při delší práci.
Tento mechanismus má několik konkrétních důsledků:
Díky tomu se keramické brusivo používá hlavně při náročnějším broušení – například u nerezu, konstrukčních ocelí nebo materiálů s vyšší pevností. V těchto případech se projeví jeho schopnost udržet výkon bez rychlého poklesu účinnosti.
Naopak u méně zatížených aplikací nemusí být rozdíl zásadní a přínos se nemusí projevit v plném rozsahu.

Jednotný brusný kotouč pro všechny situace neexistuje, protože podmínky broušení se v jednotlivých výrobách liší. Každý materiál, každý způsob práce i každé nastavení stroje vytváří jiné zatížení nástroje. Kotouč, který funguje v jedné aplikaci, tak nemusí být vhodný jinde.
Univerzální řešení proto znamená kompromis. Nástroj sice pracuje, ale nedosahuje optimálního výkonu. Může se rychleji opotřebovat, méně efektivně odebírat materiál nebo zhoršovat kvalitu výsledného povrchu. Tyto rozdíly se často projeví až při delší práci nebo vyšším zatížení.
Výběr kotouče by měl vycházet z konkrétní situace ve výrobě. Nejdříve je potřeba pochopit, co se při broušení děje, a až poté vybírat nástroj.
Je vhodné si ujasnit:
Teprve na základě těchto informací lze zvolit vhodný typ kotouče. Bez tohoto kontextu se výběr opírá spíše o zkušenost nebo odhad.
Výsledek broušení nevychází pouze z použitého kotouče. Vzniká kombinací nástroje a podmínek, ve kterých pracuje. Pokud některý z těchto faktorů neodpovídá, projeví se to najeho kvalitě i životnosti.
Samotná výměna kotouče proto často problém neřeší. Příčina bývá v nastavení parametrů, způsobu použití nebo ve stabilitě stroje. Úprava těchto faktorů má v řadě případů větší vliv než změna nástroje.